Jak jsme malovali

V patek vzal Desi obe deti na kontrolu k doktorovi. Vsechno maji dobre, plice na poslech ciste, takze neni treba davat Matilde inhalator, jenom pokud by mela problem. A je jim obema mnohem lepe, Matilda zase tancuje a zpiva a smeje se… Prasatka moje male pijou vodu z vany a kdyz jsme jim rekli, ze je to “fuj”, tak meli oba hystericke zachvaty smichu, hihnali se asi minute a pak zase “fuj” a zase nanovo…

O Patovi, ze cura do nocniku jsem psala, ale Matilda zatim ne. Myslime si, ze to chape, sedi ochotne, ale zatim zadne mokro. Az v sobotu, sedi si tam a najednou smrad – vykakala se! Takova sikovna holka. A Patu jsme vam vyfotili s novinama.

Oba maji 16 zubu, ale Patovi se posledni 3 teprve ted prorezaly. A v nemocnici nam je zvazili, tak on ma 12kg a Matilda 10kg. On pribral od listopadu pul kila, ale ona nic. Je to asi tim, ze ji nebylo dobre a skoro nic poslednich par dnu nejedla…

Pres tyden jsme se snazili koukat na Olympiadu a fandit vsem nasim sportovcum (Cechum i Britum). Sledovali jsme hokej a moc nas mrzelo, ze jsme nevyhrali. Ale fandili jsme!

No a vikend? Zase byl velice hekticky. Chteli jsme vymalovat pokoj pro hosty, kdyz ted v breznu prijede Vitecek se Zuzkou. Puvodne jsme chteli malovat minuly vikend, ale to jsme byli v nemocnici, takze jsme doufali, ze to zvladnem ted.

V patek se po praci stavila kamaradka Jan a tak trosku jsme se pripily. Stahly jsme flasku bublinek, pak otevrely cervene a zakoncily to flaskou bileho. Ja vim, blby napad a radne jsem druhy den trpela...Ale nedalo se nic delat, deti vstavaji brzo. Zasli jsme nakoupit a do parku unavit deti. Ty pak byly hodne a spaly 3 hodiny, coz nam dalo cas vyklidit pokoj pro hosty a Desi mohl zacit malovat. Ja mezitim uklidila dole v obyvaku a kuchyni a varila. Odpoledne jsme si hrali v zahrade a Desi domaloval prvni vrstvu nateru.

V nedeli jsem vzala deti v kocarku na farmu a Desi pokracoval v natirani. Na farme maji nove narozene kuzlatka dvojcatka. Jsou uplne sladke, vesele, skacou tam a hraji si v ohrade s jehnatkama, co uz vyrostly (a jak poznamenala Danca, jsou prave tak spravne rostle na nedelni obed). Ochotne nam pozovaly a nechaly se krmit senem Matilde z ruky. Obdivovali bychom je dele, ale zacalo poprchavat, tak jsme sli domu.

Desi skoncil s malovanim asi kolem 4, nastehoval aspon nabytek zpet a sel se umyt. Na 5.30 jsme sli do hospody, kamarad Tim slavil narozky a pochopitelne jsme si to nemohli nechat ujit. Zdrzeli jsme se do 8 a sli domu.

Reknu vam, jsem uplne zbita a potrebovala bych dalsi den na zotavenou. A chudacek Desi jeste vic…

 

 

Dvojcata maji 22 mesicu aneb V nemocnici s Matildou‏

Vite nevite, tak tu jsou podrobnosti...

Detem porad nebylo dobre, tak jsem je ve ctvrtek vzala k doktorovi. Predepsal jim Amoxycilin co 8 hodin a ja si myslela, ze bude lip. Sla jsem hned do prace a taky v patek, kdy jsem mela dulezite schuzky a trenink na jeden novy projekt. 

Obe deti byly porad omrzle, chteli se mazlit a plakaly, kdyz jsem odchazela. Matilda zacinala byt apaticka a v sobotu se mi vubec nelibila. Oba malo jedli a Matilda skoro celou noc z patku na sobotu prokaslala a profnukala a spala s nama v posteli. Rikala jsem si, ze by ty atb mely zabrat - Patrick byl na tom mnohem lepe, ale ona ne. Dusila se, spatne povrchne dychala, byla malatna, ale nemela horecku, jen mezi 37 a 38C. 

Volali jsme tady na nejblizsi kliniku, kde nam rekli, ze maji cekacku 3.5 hodiny a ze si mame radeji zavolat 111. To je takovy predstupen jezdeni na pohotovost ci volani sanitky. Ti si vyslechli detaily a rekli, ze mame jet do nemocnice Whipps Cross, kde maji lekare, co ordinujou mimo normalni hodiny, ze na pohotovost (A&E accident and emergency) ne. Ze maji cas na 2.20 nebo 2.40. Rekli jsme, ze ten pozdeji, posbirali deti a jeli tam. Mysleli jsme si, ze to je schuzka. No nebyla, byl to cas prijezdu. Cekali jsme skoro dve hodiny, nez nas videl doktor. Pata tam lital, Matilda sedela a pospavala na me a obcas se dusila, dychala povrchne a zrychlene. Nikdo nebral ohled na to, ze je to male dite. 

Nakonec byla rada na nas, doktorka si ji poslechla a rekla, ze mame jit na detske oddeleni. Jen jsme tam vesli, uz na nas cekali a hned nas brali. Nasadili ji monitor a zjistili, ze dycha jen na 80% a ma buseni srdce. Takze ji dali kyslik, aby ji pomohli s dychanim a pak neco, co se jmenovalo nibula nebo tak nejak. Mysela to dychat s tim kyslikem a vubec se ji to nelibilo. Pata lezel na posteli a cetl si knizku. Po treti davce se ji udelalo lepe a my si mysleli, ze teda dobry, ze pojedem domu. No nejeli, ze zustane pres noc a ja s ni.

Takze Des jel domu s Patou, aby mi prevezl tasku s vecma na prespani. Bohuzel jsme nemeli nikoho, kdo by pohlidal, takze jen rychle sbalil pyzama, neco na prevleceni, kartacky na zuby, rucniky a jel s nim zase zpet. Mezitim nas prevezli na detske oddeleni. To bylo 8 hodin vecer, ja od poledne nic nejedla a ani nepila. 

Byli jsme na jednom obrovskem pokoji s 20 luzky, kazde za plentou. My meli cislo 13 a jednu velkou dospelou postel, pristylku a kreslo. Dala jsem Matildu na postel, sestra ji pustila kyslik a ze hned prijde. Mezitim dorazil Desi s Patou, dali mi tasku a uz je vyhazovali, ze musi jit. Zhasla se svetla a ja chtela rozsvitit lampicku, ale ta nefungovala. Prebalila jsem Matildu a oblikla do pyzama a chtela zajit na zachod, ale nemohla jsem ji tam nechat samotnou. Postel sice mela postranice, ale ona by proklouzla. Tak jsem ji odpojila od pristroju a vzala s sebou. Ptala jsem se sester, jestli by nam daly neco k jidlo ci piti, ze jsme od obeda nic nemely, ze pry jo, pozdeji, ted neni cas. Kaslaly na nas, az do 11 v noci, kdy Matilda uz spala a prisla sestra, ze se omlouva, ze maji fofr, a ze by nas teda konecne prijmula. Po 3 hodinach! 

Zase se ptala jak se to stalo, blbe otazky stylu - kde budu spat ja (na posteli s ni), co mame doma za hracky, o kolik je jeji bracha dvojce starsi, kolikaty zachvat astma to je a pod. No dostala zase chuderka dalsi nibuli a hrozne plakala. To se do kyslikove masky da takova vodicka, co pomaha dychat. Akorat to dela hluk a jak byste se vy citili, kdyby vas nekdo v noci budil, strkal vam masku na oblicej a ta jeste hucela. Chuderka mala byla vystrasena. Tohle se opakovala kazdou hodinu do dvou do rana, kdy prisla doktorka, rekla, ze je Matilde lip, uz mela saturace na 90% a ze teda co 2 hodiny. 

Takze jsme se ani jedna nevyspaly, furt nam tam trajdaly sestry, nesvitilo mi svetylko, nic jsem nejedla ani nepila... Rano v 7 jsem uz to nedala, zasla na zachod, vycistila si zuby a bezela zpet. Matilda jeste spala. Pak prisel dalsi doktor, ze uz ma ty plice ciste, ze dycha lip, ze by nas mozna propustili.

Mezitim telefonaty, textovky s rodinou a prateli. Psala jsem i kolegum, ze do prace v pondeli nedorazim, ze jsem v nemocnici...

Rano prijel Desi bez Pati. Neslo se tam o nej starat a jeste tam mit nemocnou Matildu. Nastesti se kamaradka Jan nabidla, ze prijde k nam a o Patu se postara. Misa s Grantem nemohli, bezeli zavod. Takze Pata byl doma a Desi prijel asi kolem 9. Prisla vizita a protoze bylo Matilde viditelne lepe, tak souhlasili s tim, ze pujdeme domu. Nez se vyridily papiry a nez nam ukazali, jak ji davat inhalator, tak uz byly dve odpoledne. 

Doma byli Pata a kocour uplne nadseni, ze jsme zpet. My s Matildou jsme byly vycerpane, ale Desi nam udelal skvelou veceri - roast beef, mnam.

No a tak jsem vcera a dneska doma, pomaham chuve s Matildou. Dostava inhalator nejdriv 10x co 4 hodiny, dneska 8x co 6 hodin, zitra 6x co 6 hodin, ve ctvrtek zase min a v patek jde na kontrolu. Neni to astma, ale napsali nam do papiru, ze se to jmenuje Viral induced wheeze =  virove piskani v plicich. Pry je to docela caste a nevi se pricina. Tak doufejme, ze to bylo poprve a naposled.

Toz tak. Pata je sladky, hodny, ale lump. Umi curat na pozadani do nocniku, je velice bystry a moc pekne mluvi, uz ve vetach. Matilda je krasna princezna, rada tancuje a zpiva. Do nocniku jeste necura, ale to prijde. Ted se musi hlavne uzdravit.

Zatim a jeste jednou diky vsem, co se ozvali s pranim brzkeho uzdraveni.

Parime...

V pondeli mi zacalo tect z nosa a v utery jsem byla marna. Nemela jsem ale ani moc horecky, jen pod 38C, akorat jsem mela ucpany nos. No co nadelam, do prace se musi. Ovsem na stredu a ctvrtek svolali pracovnici metra stavku. Myslela jsem, ze to rano bude v pohode, kdyz jezdim na 8, ale nebylo. Na nasi zastavce (treti od zacatku) byl autobus skoro plny a za dalsi dve uz plny a nebral lidi. Jelo to fajn az napul cesty, kdy jsme se dostali do zacpy a projet asi 50m za roh nam trvalo 20min. A pak se to nehlo. Takze jsem si vystoupila a sla pesky asi 3 kilaky do prace. Dorazila jsem pred 9 – tj cesta mi tech 7 km trvala skoro dve hodiny! Nastesti neprselo, ale s tou rymou a teplotou to nebylo nic prijemneho. Desi vyrazil v 8 a stalo se mu to same – zase dojel na stejnou krizovatku a pak sel pesky a taky 2 hodiny. No hruza. Lidi se dostavali jak mohli, brali autobusy, ale jak ty uvizly v zacpe, tak se dalo jedine pesky…

 

V praci jsem si prosadila, ze budu dalsi den delat z domu. IT mi dali laptop, pristupove hesla a ja se tesila, jak budu delat z domu. Domu jsem vyrazila v 5, ale cesta nebyla tak hrozna – vsichni vypadli driv (nekteri pry uz kolem 3) a tak jsem mela asi jen 20min zpozdeni. Kamaradka Jan odesla z prace ve 4 a domu dorazila po 6! Desi sel druhy den rano pesky a trvalo mu to asi tu hodinu a pul. Ja rano v 8 zapla pocitac a zacala jsem pracovat. Ovsem nekde se stala chyba a ja nemohla pouzivat soubory z naseho firemniho serveru, ani na nej nic ukladat. Takze jsem v podstate jen dirigovala holky a rikala jim, co maji ktera delat. J

 

V patek mela Emma narozky a puvodni plan byl, ze pujdeme v nedeli vsichni nekam na obed, at muzu jit taky s deckama. Ovsem mezitim jsme se dozvedeli, ze se Richie & Isabella stehuji uz 13.unora a tak je tohle jejich posledni vikend. Oni jsou oba v duchodu, prodali svuj byt tady v Londyne a koupili si vetsi dum na pobrezi u Newcastle, odkud Richie pochazi a ma tam rodinu a zname. Mluvili o tom uz nejakou dobu, ale porad nemeli pevne datum stehovani, tak nam to ani neprislo realne. No a najednou buch, uz frci… Takze v patek sel Desi na posledni patecni drink s Richiem do hospody s tim, ze parba bude v sobotu a on vezme deti domu a parit pujdu ja.

 

Koupila jsem si nove saty, zasla ke kadernikovi vyfoukat vlasy a sla parit. Prislo strasne moc lidi, skoro plna hospoda. Koupili jsme mu becku jeho oblibeneho cider (pivo), kterou jsme podepsali a mosaznou cedulku s jeho oblibenym vyrokem “Champion”, ktera je na sloupu, kde vzdy stava. Poprali jsme Emme k narozeninam a pak jim, at se jim v novem miste dari. Desi zustal s detma v hospode asi do 9, ale ty spaly v kocarku, ani jim ten ruch a shon nevadil. Ani ja jsem se dlouho nezdrzela, vypadla jsem asi v 11 – uz ty parby nejak nedavam, starnu…

 

V nedeli jsem mela mirnou kocovinu, ale dobry. Odpoledne jsme byli na skypu s nasima a asi nejvetsi radost jsem mela ja, ze jsem videla jejich kocicku Adelku. A pochopitelne oni z deti. J Pak jsme zasli na farmu a domu. Desi se sel podivat na fotbal a rozloucit s Richiem, ze dorazi na 8 na veceri. V 8 volal, ze se zdrzi. Nevadi, okoupala jsem deti a dala je spat a on zustal az pozde do noci, tusim do 11. Pry tam byli zase vsichni, hodne se pilo a jeste vic plakalo…

 

A deti? Chytili ode me tu rymu, nejdriv Matilda a pak i Pata. Porad jim tece z nosa, porad jim je utiram, ale uz umi s pomoci smrkat. Chybim jim a tak kdyz na chvili odejdu z mistnosti a pak se vratim, tak nadsene volaji Maminko a hned se bezi pomazlit. V patek vecer jsem je dala po koupeli do nasi postele, ale byl to boj o misto, kdo bude lezet na me. Odstrkovali se, tahali se za vlasy, no hruza. Do svych postylek nechteli, to rvali jak turi. Takze nakonec usnuli vycerpanim az kolem 11 v noci… V sobotu pry byli hodni a sli hned spat, ale v nedeli zas bantovali do 10. Jsou velice sikovni, ukecani a vsechno vi, a co nevi, to se ptaji. Pata se rozhodl, ze bude zkracovat slova, takze banan je “nana”, ja jsem “mum” a Desi je “dad” (misto mummy & daddy), Felix je Fi, Mickey je Mick, dudlik je “dum” (dummy), krokodyl je “dyle”…

 

V sobotu se poprve vycural do nocniku. Mame je nachystane v obyvaku a oni si s nema hrajou, obcas na ne sedaji a my jim rikame, ze se tam cura. No a Pata uz vi, kdy cura a ma z toho silenou radost. Takze ho Desi na nej posadil a rekl, at cura a on fakt jo! Sikulka. To pokud mi necura na koberec v loznici nebo do vany. To se postavi a pysne hlasi “Pee pee” a uz to jede! J Ale ve ctvrtek se mi zase vykadil do vany, prase jedno. Rikal “poo”, ale nez pribehl Desi s nocnikem, uz to plavalo… J

 

Princezna je dama a miluje zpivani a tancovani. Jak nekde neco hraje, tak uz brouka taky a chytne me za ruce a jde se tancovat. Porad nasazuje klobouky nebo kocici ouska a rika ze je “cat”. Nebo je da mi a ja jsem “cat”. J

 

 

 

 

A abych nezapomela – mame tu krome povodni stabilne kolem 8-10C a mi prosim na zahrade vykvetly narcisy.

 

Slunecny vikend

Tak podle oficialnich vysledku byl leden nejdestivejsi v historii mereni v Britanii. Prselo furt, porad a casto, vsude jsou povodne jak je zem nasakla vodou a nema kam odtekat. Ovsem o vikendu vylezlo slunce a tak jsme se to rozhodli vyuzit.

V sobotu dopoledne jsme jeli nakoupit a bylo to priserne. Mlady se nechtel nechat vozit ve voziku, nechtel se nechat nosit v klokance, ale chtel, abych ho na rukou nosila. Pekne, ale tak se blbe vybira zbozi. Hmm. Odpoledne jsme se sli projit a pak skoncili na chvili v hospode. Hralo se rugby (Anglie v Francie), koukali na to Jonny, Emma a Sean a decka tam litaly a moc se jim libilo.

V nedeli jsme sli rano na farmu na zviratka a pak do parku. Bylo krasne, svitilo slunicko... Decka v pohode - Matilda se sice nejdriv bala, protoze ovecky becely, ale pak dobry. Dokonce delali chro chro na prasatka a nadsemne vykrikovali "cow" "mooo" na kravicku. Zase bylo mokro a tak jsme je ani nepustili z kocarku, i kdyz meli na nohach gumaky. Az v parku na detskem hristi se vyradili. Uz dlouho tam kvuli pocasi nebyli, a tak byli nadseni.

Odpoledne sel Des do hospody - Richie a Isabella se stehuji na sever do New Biggin uz 14.2 a pristi vikend je jejich posledni. Mi stejne nebylo nejlepe, leze na me chripka ci co - plny nos, dutiny, hlava, rucicky, nozicky...

Deti dobry, obcas mi lezou na nervy. Pata vyvadi - praskne sebou na zem a rve, dokud neni po jeho, bere Matilde veci, odstrkuje ji. Vsechno jen - on on on. A nebo - ne ne ne. Nechce jidlo, piti, haze to na zem, aby to vzapeti chtel. Je to obcas narocne, no...

O vikendu kdyz se rano probudili, tak oba bezeli do loznice a nadsene vyskali "mama", ze jsem tam. A dneska rano se Pata probudil uz v 6.30, kdyz jsem se chystala do prace a rval "Mama". K tatovi nechtel a tak byl se mnou v koupelne, kdyz jsem si cistila zuby a sprchovala se. Ani na telku se nechtel divat, pozoroval me jak se oblikam, susim vlasy a delam make-up. Pak jsem nenapadne zdrhla...

Uz pekne oba artikujuji, vyslovuji slova podle Desiho velice "posh" - wall, door, phone, hand. V patek mi rika Pata: "fi ba" a ukazuje ruku. Obcas mi ji podava, abych mu pomohla, obcas at mu ji utru, ze je spinava. A zas: "fi ho". Rikam mu, ze nerozumim. Az prisla Matilda, vzala mi ruku, kousla me do ni, ukazala na Felixe a rekla "bite". Takze preklad je: Patrick hladil Felixe (jako obvykle), Felixovi se to nelibilo, tak ho odehnal a mladej si vymyslel, ze ho Felix kousnul. No nekousnul, bo na te ruce nic nemel... Zkousel to na me pak jeste nekolikrat, ze rekl Fi bite, ale ja to videla, Felix se ani nehnul, kdyz ho mladej hladil a tahal za usi a ocas a pak mi prijde rict, ze ho kousnul. Kecalista jeden...