V novem dome

Posledne jsem se zapomela zminit, ze v den, kdy jsme se stehovali, bylo hrozne pocasi a dost prselo. Ale kdyz jsme se blizili k novemu domu, tak vysvitlo slunce a objevila se nadherna duha, ktera koncila ne hrncem zlata, ale na miste, kde stoji nas dum!

Ted uz vim, ze tady je duha casta vec, predevcirem jsme videli nadhernou, dvojitou a celou... Ale porad jsou krasne a nemuzu se vynadivat!

Hned po prijezdu z Kravar se Desi registroval se spoustou agentur a druhy den sel dokonce na pohovor. Bohuzel mu po mesici dali vedet, ze ne. Porad nekam posilal zivotopisy, vyplnoval formulare, ale bezvysledne. Uz byl docela netrpelivy a nestastny. 

V den naseho stehovani, v tom vsem shonu a zmatku, mu na mobil volal jeho byvaly sef Simon. Ptal se jestli pracuje a jestli by se nechtel vratit. Oni maji v Glasgow pobocku a ze se teda domluvi, jestli by se pro nej nenasel pocitac a stul s zidli. Ze se napoji na Londynsky server a muze pracovat odtamtud. Ze jeho nastupce byl totalni imbecil a museli ho vyhodit. Desi souhlasil, v pondeli doladili detaily a dalsi pondeli 10.10 nastoupil. Ma to zatim na jednorocni kontrakt, ale je to prace a dobre placena. Navic se dozvedel, ze Adam co tu stejnou praci dela v kancelari v Glasgow po vanocich odchazi, takze je tam moznost, ze se prihlasi na jeho misto na "dobu neurcitou". Uvidime.

Takze nam spadnul kamen ze srdce a rozhodli jsme se, ze ja teda pracovat nemusim a muzu zustat doma a starat se o deti. Ty by v Londyne / Anglii chodily do skoly do tzv Reception (pripravka), ale tady ve Skotsku to neni a chodi se jeste do skolky. Bud do soukrome (plati se) nebo statni, kdy dostanes 3 hodiny denne zdarma behem skolniho roku. Chceme poslat deti do katolice skolky Holy Family, ktera ma pak pokracovani v katolicke zakladni skole a vyssi skole. Ale - a tady to zacina. Deti do skolky nemuzes prihlasit, pokud nemas adresu a nebydlis. A nemas dopis od mesta, ze platis mestske dane. Takze jsme se museli nastehovat a pak jit prihlasit pres mistni knihovnu a tzv kontaktni misto k placeni mistnich dani. Pak nam dali formular, ten jsme vyplnili, odevzdali spolu s rodnym listem (pas nestaci) a "council tax bill" (vypis, ze platime mestske dane - nemame, ted jsme zadali - tak dopis od pravniku potvrzujici koupi naseho domu) a ted cekame, az se vyjadri. Ale vime, ze dopoledne misto v te skolce nemaji, jen odpoledne - snad od 1 do 4. No je to docela daleko, cca 40 min pesky, busy tu nejezdi, takze se musim rozjezdit (neridila jsem auto v Britanii) a do skolky je budu vozit. A z toho vyplyva, ze praci si proste najit ani nemuzu, kdo me zamestna na 3 hodiny denne? To tak uklizecka... Nastesti si muzu dovolit zustat ten rok doma (nez platit nekomu, aby se o ne staral) a az budou chodit do skoly od 9 do 3, tak se uvidi...

Takze jsem zena v domacnosti. Rano Desi vstava a kolem 8 odchazi, deti mi hupsnou do postele a chvili se mazlime. Pak se osprchuju, oblecu a delam snidani. Pak podle pocasi vymyslim aktivity - objevovani okoli, hriste a parky nebo taky zalezi, jestli mi nekdo neco nepriveze a ja nemusim sedet doma. Ale v pohode. Mame tu 4 ruzna detska hriste s houpackama, prulezkama, hriste na fotbal, basket, da se jezdit na kolobezce ci kole, chodit do parku na hriby, sbirat kastany a pak z nich delat zviratka, brouzdat se spadanym listim. Nic nas nehoni. A kdyz prsi, tak treba varime nebo peceme. Deti mi s radosti pomahaji sestavovat nabytek, pomahaji uklizet nebo si hraji v herne ci koukaji na telku. Obcas se stavi tchyne, o vikendu svagrove a svagri s detma a tak mam plny dum. A za rohem mame kamarady Stuarta s Alison a jejich holcickama Martha (3.5) a Ciara (1.5). Ali pracuje na castecny uvazek, ale kdyz muze, tak se stavi nebo k nim zajdeme my. Deti si vyhraji, my dame kafe, zakusek a pokecame.

Jsem spokojena. Londyn mi strasne chybi, ale jsou to spis pratele nez nas "stary" dum, dojizdeni, sileny stres a shon. Tady je to poklidne... 

Tak ted se jenom rozjezdit a bude to uplne super.

A deti (i kocour) to vzali uplne v pohode. Kazdy den mi vyznavaji lasku a rikaji, jak jsou stastne, ze jsem s nima doma a muzou se se mnou mazlit a pusinkovat. Ze nechteji, abych je opustila a sla do prace. Obcas si na Londyn vzpomenou, na nas "maly londynsky dum", chteji navstivit tetu Misu a baby Constance, videt zase Emmu a zajit do hospody, ale vi, ze je to daleko a nekdy brzo je navstivime a oni navstivi nas. Do skolky se tesi a ja taky, aspon si odpocinu. 

Stehujeme se!

Teda stehovali jsme se v patek 30.9, ale az vcera nam zavedli internet a ted mam chvili psat 

Spousta nasich veci byla v uschovne v kontejneru v nedalekem mestecku Kirkintilloch, a zbytek u tchyne. Desi si pronajal na cely den dodavku, bylo to levnejsi nez platit stehovaky od kilometru a hodiny. V 9 rano dorazil svagr Gary a vyrazili jsme nasim autem pro dodavku do mestecka Bishopbriggs. Podepsali jsme papiry a chudak Desi se snazil ridit, ale hned na prvni krizovatce mu to chciplo. Pak uz to bylo v poho. Zajeli jsme do uschovny, odemkli kontejner a zacali nakladat. Ja s klukama, o deti se doma starala Granny Jo. Nalozili jsme postele, matrace a dalsi dulezite veci, co se veslo a jeli k novemu domovu. Vedeli jsme, ze penize sly prevodem vcera a tak by nemel byt problem. Pani Helen a Debbie z obchodniho oddeleni Miller homes nam slibily dat klice hned jak to bude mozne. A pokud by byl prostoj, ze nam daji klic od garaze, ze si muzeme vylozit tam. Hned se nas ujaly, udelaly s nama a s Gregem (stavbyvedouci) prohlidku a predvadecku (jak funguje topeni a pod) a nechali nas vylozit ty veci v garazi. To uz bylo poledne a my museli odvezt Garyho zpet. Zajeli jsme k tchyni na obed, pomazlili se s detma a nalozili dodavku vecma z tchynina domu. Mezitim nam volali pravnici, ze prodej probehl a holky z obchodniho, ze pro nas maji klice. Dorazili jsme do domu a zacali vykladat veci tam. Vtom se objevil kamarad Stuart, co bydli za rohem a pomohl nam vylozit a zajel s nama jeste do uschovny pro zbytek krabic. Vylozili jsme to doma a svihali vratit dodavku - to uz se blizilo 5 odpoledne. U tchyne jsme nalozili zbytek veci co se veslo do auta, deti a kocoura a v 7 vecer konecne dorazili domu!

Misto posteli jsme meli na zemi matrace, ale aspon jsme meli periny a zakladni obleceni v kufrech, takze se dalo. Udelali jsme si pizzu, dali pivo a prosecco a slo se spat. Felix to nesl statecne, cele to prozkoumal a sel spat taky.

V sobotu v poledne dorazili svagr Brian s Laurou a pomahali nam vybalit a jejich deti si hraly s nasima detma a bylo to fajn. Brian je sikovny a tak postavil s Desim postele a ja s Laurou vybalovala kuchynske veci. A smontovala stul a 6 zidli a umyla hrnky a sklenicky, abychom meli z ceho pit. Pozdeji se stavili Joanne se Stuartem a holkama a Aileen s Garym s klukama. Sedeli jsme asi do 8 do vecera a domlouvali se na druhy den. 

To totiz bezeli Desi a Gary tzv Great Scortish Run pulmaraton. Rozhodli jsme se, ze pojedem autem k Aileen a Garymu domu do Bearsden a pak spolu vlakem do Glasgow. Bylo hodne zima a mlha, ale oni vybihali az v 11.30 a to vysvitlo slunicko a bylo idealni pocasi. Videli jsme je vybihat z George Sq a pak sly s Aileen a detma smerem na Glasgow Green, kde to koncilo. Desi zabehl velice slusny cas 1 hod 37 min (na to, ze 10 dnu bojoval s pruduskama a sotva dychal!) a Gary 1.47! Po ceste zpet jsme se stavili k tchyni pro dalsi veci a do restaurace na pozdni obed.

Tak to byl nas prvni vikend v novem!

Co vas asi zajima, je jak je to velke. Pry to ma 125m2. Dole je obyvak, vzadu jidelna propojena s kuchyni, zachod, technicka mistnost, spajzka a herna. Nahore jsou 4 loznice, rodinna koupelna se sprchovym koutem a vanou, nase loznice ma svoji koupelnu se sprchou a satnu. Deti spi v jedne loznici, az je to prestane bavit, jeden se odstehuje do dalsi, uplne stejne vedle. A posledni ctvrta loznice je pro hosty. Zahrada ma asi 120m2, nechali jsme si jen polozit travnik a pak se uvidi. Mame garaz a stani pro 2 auta. 

Jsme posledni dokonceny dum na nasi ulici, hned naproti a vedle se cile stavi. Ale Greg (stavbyvedouci) se moc omlouval a ze to bude brzo dokoncene a zase se o kus posunou a bude to lepsi. Zacinaji rano kolem 8 a konci po 4, tak to neni tak zle. Akorat nemame zaluzie a tak je to dost neprijemne, jsme jak v akvarku... Ale chlapi na stavbe jsou hodni -  pomohli mi odtahat krabice do garaze, vyhodit prazdne krabice od veci, urezali kus police...

Bydlime asi 25 minut autem od tchyne v Milngavie, svagrove v Bearsden jsou asi tak stejne daleko. Do mesta do Glasgow je to 10 minut vlakem. Ale na nadrazi je to 20 minut pesky. Stejne tak k nejblizsimu obchodu. 

Kazdy den tu mam nekoho neco delat. Skoro tyden pokladali ten travnik, jeden den tu delal pan alarm na baraku, jednou se merily zaluzie ( budiu pristi tyden), dovezli nabytek z Ikea, dovezli stolky, ale ne kreslo a pohovku, pak privezli pohovku a kreslo a opet stolky, pak to prisli opravit, vcera prisel zavezt telefon a internet, ted je tu dalsi napojit antenu, at mame funkcni televizi. Rano jsme byli na vstupni prohlidce u doktora...

No nenudime se