Vikendovy pulmaraton a u more v Elie

V patek jsme se s holkama sousedkama tak nejak na posledni chvily domluvily, ze je treba zajit na drink. A ne na kafe jako obvykle, ale na neco alko a vecer. A kupodivu jsme mohly skoro vsechny. Takze jsme se kolem 7.30 sesly na rohu a spolu sly do nedaleke restaurace. A mely stesti, meli pro nas 11 dokonce jeden velky stul... Fajn jsme pokecaly a popily (ty co nejsou tehotne ci nekoji) a v 11 zase vyrazily zpet domu... Manzele to zvladli bez nas, deti taky, takze si to urcite brzo zopakujem.

V sobotu rano jsme museli brzo vstavat. Desi bezel pul maraton na Whitelee Wind Farm cca 45km na zapad od Glasgow. Je to tzv "vetrna farma", kde jsou turbiny na vetrnou energii. Moc zajimave. Dorazili jsme vcas asi kolem 9, ale uz tam bylo hodne lidi a aut, takze jsme parkovali az 2 km od startu. A bylo zatazeno a foukalo, deti byly rady, ze maji mikiny. Zavodnici vystartovali do terenu v 10 a my se sli s detma projit. Sbirali jsme boruvky, obdivovali jak jsou ty turbiny obrovske a sli se projit kolem jezera na vyhlidku. To uz se vraceli prvni borci, tak jsme to vzali zkratkou k cili a cekali na Desiho. Zabehl super cas, na to, ze ho zlobilo koleno a byl to zavod po polnich cestickach uprostred divociny. Dobehl to za 1:44 a byl celkove 63 ze 360 zavodniku.

Dostal medaili, tasku s darkama a hned jsme sli (zase ty 2km) do auta a jeli domu. Tam se na chvili nalozil do vany, ja udelala  obed a zase jsme skocili do auta a jeli, tentokrat 110km na vychod do Elie ve Fife. Nas kamarad Iain tam byl s holkama a chteli jsme ho videt. 

Cesta nam trvala asi hodinu a pul, jeli jsme pres ten novy most v Queensferry a pak podel pobrezi. Dorazili jsme asi ve 3:30 a sli za nema na plaz. Iain a jeho zena Nicola pracuji jako diplomati, byli v Polsku, JAR a ted jsou s rodinou ve Slovinsku. A Iain je ted ve Skotsku s dcerama na dovolene a v Elie maji jeho rodice dum. Sesli jsme se na plazi, bylo krasne, slunicko svitilo, deti si hraly v mori a my dali par drinku, pak zasli na veceri na fish & chips a v 8.30 jsme vyrazili domu. Bohuzel jsme nemohli prespat, druhy den jsme sli synovci Benovi na narozeniny...

Mel to na 11 v Braehead, cca 20 minut autem od nas smer letiste. Seslo se jich 10 deti (plus maly 2-lety Jamie), rozdellili se do dvou druzstev a asi hodinu a pul hrali bowling. Super sranda, Patrick uz nechtel pouzivat ty koleje na pousteni koule, pak ani Matilda a docela jim to slo. Na obed se slo do nedalake italske restaurace a nez jsme dojedli, tak dorazila svagrova Joanne s nejnovejsim prirustkem. Poridili si miniaturniho jezevcika, stenatko Dory. Je krasna a sladka a moje deti pochopitelne chteji pejska!!!! 

Domu jsme dorazili kolem 3, jenom aby volal kamarad Stuart, ze Iain je u nich doma (za rohem) i s holkama, at se stavime. Tak jsme sli. Decka si super vyhraly, Patovi vubec nevadilo, ze je jediny kluk mezi 5 holkama a cele jsme to zakoncili u nas doma, protoze jim moje deti chtely ukazat trampolinu a pokojicky... 

No vikend to byl narocny...

V pondeli jsem musela jit nakoupit, prala a uklizela, dneska si sla nechat proplachnout ucho, protoze uz tyden neslysim a zitra jedem do Glasgow do kina. A do toho balim, protoze v sobotu letime na dovolenou...

Ja se proste nenudim 

Prazdniny v Kravarich

Odletali jsme v patek v 6 rano z Edinburghu do Prahy. Vstavali jsme ve 3, ve 4 uz byli na ceste a rikali si, jak to vsechno pekne slape. Hm, nejak jsme prejeli parkoviste u letiste, mirne zabloudili a kdyz ho konecne nasli a zaparkovali auto, tak bylo po 5. Do terminalu jsme vbehli nekdy kolem 5.15 a jak jsem uvidela prvni prepazku EasyJet, tak jsem tam zabehla a pani byly moc hodne a ochotne odbavily nas kufr. A my bezeli pres sekuritu, rychle vycurat a do letadla. Takze jak jsem si planovala nakoupit darky v Duty Free, tak jsem mela smulu... 

V Praze jsme pristali vcas v 9 a nas kufr prijel na pas jako jeden z prvnich. Prosli jsme pasovou kontrolou (ti lidi neumi pozdravit a podekovat ci usmat se?) a ja zasla koupit listky na Airport Express bus na nadrazi a hned i listky na vlak. Hodna pani mi ochotne poradila a tak jsme koupili listky na Pendolino v 11.48 az na Stitinu. Shodou okolnosti byla v Praze Misa s Constance a vracela se stejnym vlakem, tak jsme se tesily, ze pojedeme vsichni spolu. Akorat my meli listky do vagonu c 7 a oni 5. Ale dobry, na nadrazi jsme se potkali a pak se obcas ve vlaku navstevovali. 

Cesta ubehla pomerne rychle a uz jsme prestupovali na Svinove. A automaticky sli na prvni kolej (Opavskou), kde vlak na Opavu uz davno nestoji... Tak zase s kuframa a kocarkama a detma na kolej 3, naskocit na vlak a jelo se. Akorat jsou vyluky a na Stitinu jede z Haje bus. Tak jsme volali brachovi, at pro nas prijedou do Haje. Pry prijede sam, nekdo bude muset pockat. Tak si Desi sel dat v nadrazni hospode pivo, aby se v ten okamzit priritl v jednom aute bracha a v druhem svagrova Zuzka. Desi to teda exnul a jelo se konecne do Kravar. Cele nam to trvalo 12 hodin...

A jak bylo? U babicky pochopitelne skvele. Deti se zivily rohlikama, suchym knedlikem ci bramborem, melounama, pravyma boruvkama co barvi do fialova nejen jazyk, ale i obleceni, nanuky a zmrzlinou. Pokud to slo, tak byly nalozene v bazene na zahrade a skakali a potapeli se pro golfove micky, co jim tam hazel Kubicek. Jednou si sli s nama zabehat a sli / bezeli jsme okruh cca 6Km do Hostic, kolem splavu a pres park domu. Pak se pocasi zhorsilo, takze jsme chodili do Aquaparku (pesky 2km tam a zpet) a tam radili a ucili se skakat sipku. Jeden den jsme byli v Opave a byli prekvapeni, jak prokoukla. A uplne nahodou potkali par znamych. Jeden den se za nama stavila kamaradka Gabi s malym Oliverem, vecer jsme si sli sednout s Ludkem a Betty na sklenicku, v sobotu odpoledne dorazil Dusan s Beou.

Misa s Constance tam uz byly o tyden driv nez my, takze bohuzel v utery letely domu, ale bylo super je videt. Constance je uz velka, uz se tolik neboji vody a ochotne se nechavala v bazene nosit a predstirala, ze tam skace a plave, jako dvojcata.

Kubicek je skvely, super chodi a beha, miluje balony a vsechno je "bol". Porad ma dlouhe vlasy a vypada jako hasasira. Je moc hodny a usmevavy, takovy pohodovy chlapecek....

No a hlavni duvod, proc jsme jeli do Kravar byl ten, ze mela babicka narozeniny. Slavila to v nedeli s rodinou a prateli v Nemlyne, nove restauraci kousek od jejich domu. Seslo se nas asi 25 lidi, fajn jsme pokecali a pojedli a popili. Vedle maji nastesti detske hriste, tak se aspon decka vyradily a nenudily se...

Tyden utekl jako voda a my museli v nedeli jet do Prahy. Letelo nam to v pondeli v 9.50 dopoledne a my nechteli jet do Prahy na noc, takze jsme jeli v nedeli v poledne vlakem. Hodili jsme jen kufry do hotelu kousek od nadrazi a sli detem ukazat Prahu. Pres Mustek a Vaclavak dolu na Staromak, kolem Rudolfina na Karluv most, prosli jsme se az na Kampu a zase zpet kolem orloje na Vaclavak a do hotelu. Po ceste jsme se stavili na veceri a ze tam meli pustenou televizi, tak Desi aspon videl finale fotbalu. Vecer jsem prebalila kufry a rano vstavala v 6, v 7 snidane a rychle na letiste. Stihli jsme to tak akorat nez zacala zacpa. Let domu byl v pohode, na parkovisti jsme si vyzvedli auto a doma byli asi kolem 1 odpoledne, unaveni, ale radi, ze jsme doma. A kocour byl nadseny a predl a predl...

Jak jsme jeli do Walesu a Dorsetu

Nas kamarad z Londyna Sean slavil 60-tku a vsechny nas pozval na vikend do Anvil Point Lighthouse nedaleko Swanage v Dorsetu. Pronajal tam v  majaku ubytovani pro celkem 12 lidi s tim, ze kdyztak se bude stanovat nebo se nejak vejdem. A vesli jsme se.

Ale poporade. Na Anvil Lighthouse je od nas ze Skotska cca 500 mil (skoro 800km). Nechteli jsme tam a zpet ridit cely den, ale rozhodli jsme se stravit jednu noc na pul cesty. Desi objednal rodinny pokoj v hotelu Premier Inn v primorskem mestecku Rhyl ve Walesu. Trosku zajizdka, ale nikdy jsme ve Walesu nebyli, tak proc se nestavit. Ze to bude cca 4 hodky cesty a pokud bude hezky, tak zbytek dne stravime na plazi.

Predpoved pocasi slibovala slunecno a horko a my vyrazili kolem 10.30. Cesta byla fajn, jelo se dobre. Jednou jsme zastavili na odpocivadle a zasli si na zachod a na zmrzlinu. Do hotelu jsme dorazili pred 3 odpoledne. Jen jsme hodili tasky a sli na plaz. Akorat byl odliv a more bylo daleko. Snazili jsme se k nemu dostat, ale borili jsme se az po kolena v bahne a rychlem pisku. Ale dobra sranda... Prosli jsme  se po promenade a pak se sli do hotelu osprchovat a na veceri. Vsichni jsme byli docela unaveni a tak jsme si po veceri vlezli do postele a koukali na fotbal. Desi hned usnul, ale ja s detma pozorovala krasny zapad slunce nad morem...

Rano jsme si dali velkou snidani, sbalili veci do auta a sli se projit k mori a do obchodu. Zjistila jsem totiz, ze jsem si zapomela pribalit tricka. Porad byl docela odliv, tak jsme se jeli projet do nedalekeho mestecka Colwyn Bay v krasne zatoce. To uz zacal priliv a my deku posunovali vys a vys. Deti radily ve vlnach a sbiraly muslicky a moc si to uzivaly. Asi ve 12.30 jsme se vydali na cestu do Dorsetu. Melo to byt cca 300 mil (500km) a trvat 5 a pul hodiny.

Ovsem cesta byla priserna. Zacpy, vedro (venku +35C), dalsi zacpy a jelo se strasne pomalu. Takze jsem nejdriv psala kamosum, ze tam budem asi v 7.30, abychom byli nakonec radi, ze jsme dorazili pred 9. Vycerpani, unaveni, ale stastni, ze je vsechny vidime. Neco jsme pojedli, popili a slo se spat.

V sobotu rano jsme cekali, az dorazi dalsi a kolem poledne se vydali na turu podel pobrezi do mestecka Swanage na plaz. Vsichni jsme skocili do more a super si zaplavali. Pak jsme si dali drink a vzali taxik zpet na majak. Jon & Johny uz pripravovali hostinu na vecer. Vsichni jsme se pekne oblekli a oslavili Seanovy narozeniny. Slozili jsme se a koupili mu pohovku. Emma vedela, ze ta stara je uz v poslednim tazeni, tak nebylo co resit. Kazdy jsme prispeli cca £30 (1tis Kc), tak v pohode. Fajn jsme pojedli, popili a nekteri se mirne opili. A nekteri zranili. Matilda spadla a odrela si loket, Pata si odrel oblicej, lokty a obe kolena a Desi pak jen holen. (Ja nic, hec). 

Bylo nas tam 17 - 13 dospelych, 3 deti - nase dvojcata a H od Sarah a kote Erik od Emmy a Jonnyho. Oni maji 3 kocky, ale on je nejmladsi a nechteli ho nechavat u Emina taty, tak ho vzali s sebou. 

V nedeli rano jsme se sbalili a chystali na cestu. Kat jeste sla cvicit jogu, tak se deti pridaly a pak cekaly, az se probudi Cat, aby si mohly na jejim mobilu zahrat Candy Crush a v poledne jsme se rozloucili a vyrazili.

Behem pul hodiny blila Matila i Pata. Dala jsem jim kinedryl a modlila se, ze to bude ok. Cesta zase a opet priserna, silene horko, dusno, vedro, vsichni unaveni, Desi kocovinu a jelo se. Zastavili jsme jednou na benzin, jednou curat a koupit nejake sandvice a vicemene jsme jeli non stop. Domu jsme dorazili uplne vycerpani pred 10 vecer. A Matilda to nakonec nevydrzela a blila tesne pred barakem. Takze vybalit a rychle do sprchy a postele, vyvetrat, veci do pracky, pomazlit kocoura a do postele jsem padla nekdy kolem pulnoci...

Vylet to byl sileny, najezdili jsme se kilometru a kilometru. 450Km do Rhyl, pak 500km do Anvil Lighthouse a 800km zpet domu. A tech hodin stravenych v aute, ale stalo nam to za to. Bylo skvele videt zase nase kamarady takhle pohromade, pokecat a popit. Jsou to 2 roky co jsme pryc, ale porad si skvele rozumime. Budeme to muset poradat casteji, jen nekde bliz.

V pondeli sel Desi do prace a ja prala a vybalovala a uklizela a starala se o deti. Zajeli jsme nakoupit a jinak travime cas bud u televize nebo na zahrade. Je porad silene horko, poradne se neda nic delat a deti uz to ani nebavi. 

Jak jsme slavili Svatek Otcu, Vyroci v Blair Drummond Safari Park a konec skolniho roku

V pulce cervna je tady Svatek otcu a ve skole shaneli dobrovolniky, kteri by jim pomohli prodavat detem darky pro tatinky. Tak jsem se prihlasila a prodavala ve ctvrtek rano. A byla prekvapena, kolik tech deti ve skole znam. Chodily po tridach, zacalo se P1A (kde chodi moje deti, takze je tam znam vsechny) a v poledne jsme meli dodelane i sestaky. Dvojcata jsou popularni, takze hodne deti za mnou chodilo a rikalo: Je, vy jste maminka od Patricka a Matildy, ja jsem ..... . Moc mile. Deti tatinkovi vybraly dozicku se sladkostma a nez lumpove dojeli domu, tak jich vetsinu v autobuse rozdaly. Takze jsme je doma museli doplnit. Zlaticka... A hlavne meli radost, ze me vidi o poledni prestavce. Hned se na me vrhly, jako by me 100 let nevidely a pak me predstavovaly vsem kamosum a kamoskam....

V patek vecer me Desi hodil do mesta. Sestrenice Claire slavila 40-tku a tak jsme pro ni prichystaly my baby mensi party v Grosvenor Cafe na Ashton Lane. Mely jsme zabukovany salonek, pripravily vyzdobu, dort, souteze a obcerstveni, popijely jsme prosecco a zpivaly karaoke. I ja. Ale radeji jsem ten mikrofon drzela daleko od pusy a moc nezpivala. A kdyz jsem jela taxikem domu, tak se me taxikar pta, jestli jsme videla ten pozar. Rikam ze jo, ze bydlim vedle. A on, ze ten nemysli, ze hori budova Skoly umeni v centru. No silene, kour a plameny byly videt z dalky...

V sobotu jsme jeli do Science centra. Od kamosky jsme dostali 4 volne vstupenky, ktere se ale musely pouzit do konce mesice. Prselo, tak jsme jeli. A zase bylo super, zase jsme prijeli uz rano a vyhazovali nas se zavirackou. Tentokrat jsme meli i vstupenky do planetaria, tak jsme sli. Bylo to velice zajimave a moc se nam to libilo...

A v nedeli byl svatek otcu, tak jsme Desimu poprali a donesli snidani do postele... A odpo se stavili k Ali & Stuart, pozvali nas na veceri.

Pres tyden se jeste deti rozloucily naposled v dramataku (mely dvouhodinovou party, kde tancili a zpivali a hraly hry) a v plavani jim bylo receno, ze jsou skveli a postoupili uz do 4. urovne. Takze zase po prazdninach nastoupi a uvidime, jak jim to pujde...

Ve stredu po skole mely deti vystoupeni, besidku, kde se loucili s pani reditelkou Mrs O'Connell, ktera odchazi do duchodu. Meli jsme listky a obdivovali, jak se jim to skvele povedlo. Bylo to udelane jako "Zpatky do Budoucnosti" a vystupovaly deti ze vsech rocniku...

A na druhy den unie naseho okrsku vyhlasily stavku. Stavkovaly pomocne sily ve skole - tj kucharky, uklizecky, skolnik, asistenti, ale take knihovnici, popelari, zamestnanci bazenu a vsech verejnych sluzeb. A zavreli nam skoly. Na 4 dny. Mi je to "jedno", ja jsem doma, ale chudaci pracujici rodice...

Nastesti se udelalo hezky a tak jsme sli na dalsi "objevitelskou" vypravu. Zasli jsme nakrmit konicky, vylezli na haldu (nedaleko jsou doly), prohlidli si okoli z vrsku, prebrodili reku a sli pres louky a pole domu...

Ovsem ja se nejak nadychala polenu a cela se osypala. Vzala jsme si teda Claritine a celou sobotu byla jak pytlem prastena...

V nedeli jsme meli vyroci svatby a rozhodli jsme se zajet do Blair Drummond Safari parku, ktery je asi pul hodiny od nas. Bylo krasne, slunecno a my se prochazeli, obdivovali zviratka v klecich, ve vybehu pozorovali "skytajici" zelvy (parily se a vydavaly u toho zvuky jako by meli silenou skytavku, tak jsme deti neopravovali...), projeli se lodi na Simpanzi ostrov, zablbli na detskem hristi, videli predvadecku dravcu na jezere a pak se jeli projet autem safari pres vybeh lvu a pak i opic. Ty byly tak drze, ze si sedaly na auta a odmitaky slezt. Nastesti nic neposkodily ani neurvaly...

Konec skoly byl ve stredu, kdy mely deti jen pul dne. Slouzila se mse za sedmaky (konci se sedmou tridou, pak se jde na stredni), deti dostaly obed a jelo se domu. Vysvedceni se tu posledni den nedava, skolni report jsme uz dostali pred par tydny. A deti se dozvedely jmeno nove tridni ucitelky - Ms Flemming. Kazdy rok se to meni...