V unoru mi bohuzel umrel Felix a ja strasne tesknila. Bylo to pro me hodne narocne a ja vedela, ze potrebuju novou kocku / kocoura co nejdriv. Ale jeli jsme v dubnu na 2 tydny do Dominikany, pak byly velikonoce, ze v kvetnu jedem na Highlands (a nakonec jsme jeli do Kravar tatovi na pohreb), tak jsme to porad tak nejak oddalovali.
Nedaleko nas ve vesnici Auchinloch maji utulek pro kocky a ja tam 1.kvetna zajela odvezt nejake jidlo a veci po Felixovi. A sla se na ty jejich kocicaky podivat. Strasne jsem plakala, ale jak jsem je tam videla, hned jsem vedela, ze si jednoho poridime.
Vedela jsem, ze kotatko by bylo fajn, mazlive a hrave, ale jsem pripravena na dal? Moc ne. Takze snad neco odrostlejsiho a rozumneho. Pata chtel "caramel colored cat called Candy" (aliterace, vsechny slova zacinaji na stejne pismenko) - karamelove zbarvenou kocku, ktere budeme rikat Candy / Cukratko. Matilda zase pozadovala snehobilou kocku, ktera se bude jmeovat Snezenka, ci Snowball (Snehova koule) a mi to bylo jedno. Kocku ci kocoura, hlavne aby nas to melo rado a my ho/ji.
Casto jsem se divala na stranky utulku a rikala si, ktera kocicka by se nam libila, kdo by se k nam hodil...
V sobotu 15.cervna jsme se zajeli do utulku podivat. Mluvili jsme s opatrovnikem Andym a rekli mu sve pozadavky - ze chceme neco mladsiho, ale co bude mit rado nas a nase deti. No a on nam ukazal cerneho kocoura jmenem Axel. Ze se jeho rodice rozvadi a nemuzou si ho nechat, ale ze miluje deti a je pritulny. Ze ostatni kocky nejsou na deti zvykle. Ale ze ma skoro 9 roku. Rekli jsme mu o Felixovi, ze byl starsi, ze nedavno umrel, ale jak Andy otevrel Axlovu ubikaci, ten se mel okamzite k deckam, k nam s Desim a hned vypadal spoko. Proste si nas nasel. Ja sice vahala, ale on me hned pusinkoval a ducal do me hlavickou, ze jo, ze to bude dobre. Desi souhlasil, decka nadsene, takze jsme si ho zarezervovali.
Jela jsem si pro nej v pondeli v 11 dopoledne. Nakoupila jsme mu nove misky, zradlo, zachudek... Hned me radostne vital a ja si poslechla jak se o nej mam starat, co a jak a za pul hodiny jsem si ho vezla domu.
Doma se rychle otrepal, prozkoumal kuchyn a obyvak a hned se zacal lisat. A povidat. A ze chce videt vic. No ted uz lita po celem baraku jako by tu byl odjakziva. Spi pod posteli, ale kdyz prudi a pusinkuje me uz od 4 od rana, tak ho zavru do kuchyne. Rad si povida, strasne rad se mazli a prede. Mel zustat doma aspon 4 tydny a pak teprve jit ven, ale vypustila jsem ho na chvili kdyz jsme meli horko a on se se mnou opaloval v zahrade a uzival si.
Je strasne mazlivy, furt by se se mnou pusinkoval, nenecha me chvilku v klidu. Je jiny nez Felix, hubenejsi, ma jiny tvar usi, jinak prede... Ale mam ho moc rada a uz nejsem tak smutna. Felix bude porad muj prvorozeny, muj jedinecny milovany kocour, ale Axel mi pomaha tu bolest preklenout...
Ted je schovany pod posteli a nemluvi se mnou, protoze nekolikrat zvracel a mel prujem, takze jsem ho dneska vzala k vetovi a ten mu dal injekci. Jsem hrozna, ja vim. Ale mu bude lip a zase vyleze a nenecha me ani chvilku bez dozoru...
Jsem zase stastna. Mam kocoura 🐾❤️
