Na vylet jsme se vydali do me kancelare. Uz jsem tam od leta nebyla, a tak jsem minuly ctvrtek rano deti nakrmila, vyobleckovala a vydali jsme se do mesta. Uplnou nahodou k nam do autobusu pristoupil nas kamarad Jonny, jel zrovna na chemoterapii do nemocnice. V lete mu operovali rakovinu slinivky a ted pravidelne chodi na chemo do nemocnice St Barts, ktera je nedaleko nasi prace. Tak jsme jeli celou cestu spolu a fajn jsme pokecali. Nejdriv jsme se potkali s Desim na obed a pak mi sel pomoct s kocarkem. Zrovna se totiz opravuje budova, kde jsem zamestnana a ani jeden ze dvou vytahu nefunguje. Kocarek i s detma jsme museli vynest az do druheho patra. Uz na nas cekaly holky (a kluci) a deticky sly z ruky do ruky. Julie se zamilovala do Patricka a chtela si ho nechat. Ten se na ni totiz porad culil (jak mesicek na hnoji). Matilda byla za princeznu, jen se krasne usmivala. Asi za hodku toho meli plne zuby a tak jsme jeli domu. Celou cestu byli hodni a spinkali.
Oslavy? V sobotu jsme slavili narozeniny nasi kamaradky Kate a v pondeli pro zmenu Jonnyho. V sobotu jsme se potkali v hospode po nasi pravidelne prochazce. Tentokrat jsme nesli na Marshes, ale Brooks farm na zviratka. O vikendu je tam vic lidi a za 50 penci prodavaji sacek zradla a ty pak muzes zviratka krmit z ruky. Tak jsem krmila ovecky, kozicky, kacenky a husy, krecky, osliky a poniky. No a pozdeji jsme zasli poprat Kate. Mohli jsme jeste jit na veceri do restaurace, ale s malyma se nam nechtelo. No a v pondeli jsme se na chvilku stavili poprat Jonnymu. (To je ten s rakovinou.)
A navstevy? Vcera jsem mela perny den. Volala jsem k doktorovi, jestli se mam stavit nebo mi daji recept pres telefon. Matilda ma zase zanet spojivek (mela to pred mesicem) a na ty kapky musis mit recept. A ja chtela vedet, jestli ji musi videt lekar, nebo mi to daji pres telefon. Doktor ale nemel cas, ze mam volat pres poledne. Mezitim nam dorucili dlouhy 6-ti metrovy zebrik, co Desi objednal a ja se nakonec dovolala. A ze dobry, ze si mam jen prijit pro recept. No a ve 2 prijeli na navstevu Desiho teta Helen a strejda Bill. Oni bydli v Kentu a kdyz jsme se sem pred temi 12-ti lety pristehovali, tak jsme prvni mesic bydleli bezplatne u nich. Oba jsou uz v duchodu a maji auto, takze pro ne prijet neni problem. A jsou oba strasne hodni. Kdyz dorazili krmila jsem zrovna Patricka, pak mi pomohli s Matildou a pak jsme se konecne mohli jit projit. Zasli jsme pro recept, do lekarny pro kapky a pak na moji oblibenou Brooks farm. No a najednou bylo uz 5 hodin a oni odjizdeli domu. Jak jsem se na ne moc netesila, tak jsem si tu jejich navstevu velmi uzila. Asi tim, ze jsme si mela s kym pro zmenu popovidat. :o)
A jinak? Detem jsem uz postavila zidlicky. Umi v tom sedet, ale ne dlouho. Ovsem Matilda byla nadsena - sedi a vysoko a na vsechno vidi. Mame taky jednu platenou cestovni, co se jen navlece na zidli a zavaze kolem ditete a ta je lepsi pro Patricka. V sobotu jsem jim zkousela dat rozmackany banan. Nejdriv se nijak nadsene netvarili, ale snedli tu trosku, co jsem pro ne mela na taliri. Takze jsme na dobre ceste.
A jsou ukecani jak opice. Vcera jsem se to snazila natocit na video. Kdyz jsem rozsvitila a namirila na ne kameru, tak pozovali - fotomodelky. Ale nechtelo se jim mluvit, jen za pritmi. Jedno video je na Facebooku. A tatinek je naucil vyplazovat jazyk. To mate videt. Krasne se smeji a najednou udelaji uaaa a vyplaznou cely jazyk. Opicaci, vzdyt to rikam. ;o)
No comments:
Post a Comment