V nedeli byly v Glasgow krtiny naseho nejmladsiho synovce Bena. Jeli jsme autem v sobotu rano a vraceli se v pondeli. Ja vim, je to daleko (650km), ale co jsme meli delat. Cesta tam opravdu stala za to.
Pres tyden Desi kontroloval auto a zjistil, ze nejde nastartovat. Volala jsem nasi zname Mary, jestli si muzeme pujcit jejich startovaci kable. Bohuzel pry nefunguji, ze jsou pokazene. Desi teda jedny objednal pres internet a volal nasemu mechanikovi, at ho prijde nastartovat. Ozzy prisel, auto nastartovalo a tak jsme si mysleli, ze to v sobotu bude dobre. No nebylo.
Vstavali jsme v 5 rano, osprchovali se a nalozili do auta kocarek, tasku s oblecenim, tasku s vanocnimi darky, tasku s vecma pro Bena a nakonec sli vzbudit a nalozit deti. Desi mezitim nastartoval, ale jen proto, ze jsme meli ty nase startovaci kable. Celou dobu jsme teda meli na ulici stat nastartovane auto. Nakladali jsme deti a uz vedle nas stalo auto, ze chce parkovat na nasem miste. Desi mu ukazal at uhne a kdyz jsme se chteli rozjet, tak mu to chciplo. A nenastartovalo. Sel toho chlapika servat, at vypadne, ze nas blokuje a ze nam to chciplo kvuli nemu, tudiz tu asi budem stat jeste dlouho. Chlapik urazene odjel. Nastesti bylo v tech startovacich kablech jeste trochu stavy a i napodruhe to chytlo. Desi vystresovany a to jsme jeste ani nevyrazili. Ovsem za rohem jel trosku rychleji nez mel a vyfotila si nas rychlostni kamera. Takze asi dostaneme pokutu.
Mysleli jsme si, ze to uz je vsechno. Deti odmitaly spat a tak jsem jim dala kazdemu flasku mlika. Patrick ji vypil a spokojene usnul, ale Matilde se udelalo zle a cela se poblinkala. Takze jsme museli zastavit, a jit ji umyt a prevlict. Smrdelo auto, ona i ja. Chuderka mala.
No a diky tomu vsemu shonu jsme nestihli poradne natankovat, takze jsme byli uprostred niceho, kdyz nam zacal dochazet benzin a benzinka v nedohlednu. Museli jsme sjet z dalnice a vydat se do nejblizsi vesnice a doufat, ze tam nejaka bude. Nastesti jsem to naprogramovala do navigace a jedna byla si 2km daleko, takze dobry…
Zastavili jsme pak na pul cesty na Mainsgill farme na pozdni snidani / obed. Je to tam moc hezke, ted vanocne vyzdobene. Videli jsme Santu s elfem, ptal se deti, co by chtely k vanocum a my mu museli rict, ze ty nase jeste nemluvi. Vubec se ho nebaly, jen ho zvedave pozorovaly a ja blbec to zapomela vyfotit. Venku jsme se projeli na traktorech a prohledli si kravicky, velbloudy, poniky, osliky a Santovy soby. K babicce jsme dorazili vycerpani asi ve 2 odpoledne.
Neco jsme pojedli a sli se podivat na namesti na slavnostni rozsviceni vanocni vyzdoby. Potkali jsme se se svagrovou Aileen, Garym a Benem a s nama sli svagr Brian, Laura s Hannah & Thomas. Moc pekne, meli tam ruzne stanky a kolotoce. Po ceste domu jsme se stavili podivat na jejich novy dum, ktery nedavno koupili na stejne ulici jak bydli tchyne a pak sli zpet k tchyni, kde nas cekala dalsi svagrova Joanne se Stuartem a holkama. Z Aberdeenu dorazil i svagr Maurice. Stuart mel narozeniny, takze jsme mu poprali a dali “koblihovy” dort. Posedeli jsme a popili, spat jsme sli az kolem pulnoci.
V nedeli dopoledne jsme se sli s detma projit ven, aby se pred krtinama unavili. No unaveni byli, ale nespali a v kostele pak delali neplechu. Byli omrzli, chteli tam behat a delali docela hluk, takze jsme je vzali dozadu a cely krest sledovali ze zadni mistnosti. Ben byl skvely, vubec neplakal. Za kmotry mu sli Brian a Joanne. Po krtinach se slo na oslavu do bowlingoveho klubu, kde je Gary clenem. Seslo se nas asi 70 lidi, rodina a znami. Deti se tam vyradily na parketu – tancovaly, behaly s bratranci a sestrenicema, bylo to moc fajn. Jidlo bylo formou bufetu a meli i specialni krabicky a la McDonalds pro deti – sandvic, cokoladka, haribo bonbonky a chipsy. Kdyz jsem se ptala, kde je najake ovoce, bylo mi receno, ze jsme v Glasgow, oni tam ovoce neji. J
No a vcera dopoledne jsme nakrmili deti, sbalili se a po 10 vyrazili domu. Celou dobu jsme mela strach, kdy bude Matilde spatne a zas se poblinka. Chuderka byla statecna a vydrzela skoro az domu. Poustela jsem jim pohadky na tabletu a tak se aspon zabavili. Domu jsme dorazili v 6 vecer, rychle vybalili, ja hodila pradlo do pracky, nakrmili jsme deti a nas, okoupali je a dali spat. Pak jsme s Desim oba padli vycerpanim pred televizi. Dneska jsme v praci a jen tu tak prezivame…
Zitra dorazi kamarad Ian, ktery u nas bude spat do patku, kdy prijede na vikend tchyne…
Tak drzte palce, at to zvladnu. J
No comments:
Post a Comment