Jak jsme byli na skakacich hradech, krtinach a zase nam snezilo!

V sobotu 7.ledna jsme se rozhodli, ze s deckama zajdem na skakaci hrady. Jsou v hale v nedalekem mestecku Cumbernauld asi 10minut autem a ze je tam vstupne pro decko za £6 na neomezenou dobu a dospeli muzou skakat taky. Nebylo co resit. Mini kickers jeste nebyli (ty fotbalove treninky, kam chodi kazdou sobotu rano), a tak jsme po snidani vyrazili. Nebylo tam moc lidi a meli 8 ruznych skakacich hradu a skluzavek, jednu lezeckou stenu, kde sis musel oblect kombinezu se suchyma zipama abys to vylezl, pretahovani lanem, gladiatorske a sumo zapasy. No docela dost. Decka byly u vytrzeni a jezdily nahoru dolu, skakaly a my s nema. Asi po 2 hodinach jsme toho meli vsichni plne zuby a jeli domu. Oni ze to tam budou zavirat, ale pokud bude zajem lidi, ze by to zase otevreli. A my se rozhodli, ze pokud to bude otevrene, tak tam vsechny synovce a netere vezmem oslavit narozeniny dvojcat v dubnu...

V nedeli byly krtiny naseho nejmladsiho synovce Jamieho od svagrove Aileen a Garyho. Meli to v kostele v Bearsden, kde bydli. Kdyz jste tam dorazili, tak jsem koukala, kolik pozvali lidi. Ptala jsem se tchyne, protoze kostel byl skoro plny a ze pry 65 dospelych a 25 deti prijde na oslavu do bowlingoveho klubu v Milngavie. Takova mensi oslava...  

Knez byl velky srandista a krtiny byly docela zabavne. Maly Jamie byl statecny stejne jako jeho velky bratr Ben (3) a rychle to ubehlo. Na konec nam farar rekl, ze si za odmenu mame vzit Poinsettii, kterych tam bylo spousta - zustaly tam z vanocni vyzdoby. Moje decka si obe vzaly jednu a mely z toho silenou radost. Na oslave radily s dalsima deckama - sestrenicema a bratrancema a tak jsme se mohli klidne bavit s rodinou...

No a pres tyden se pak ochladilo a ve ctvrtek jsme se probudili a snezilo. Jak jsem byla rada, ze deti chodi do skolky az odpoledne! Oblekli jsme se a vyrazili ven. Postavili jsme snehulacky, koulovali se a taky s delnikama na stavbe, delali andelicky ve snehu, psali jmena a chytali vlocky na jazyk. Chvili byla vanice, ale odpoledne to zacalo tat a vecer bylo po snehu.... Nejaky jeste zustal na nedalekych horach Campsies a druhy den byl uzasny vyhled, kdyz svitilo slunicko a na nich stale lezel snih!

Omlouvam se, ze nepisu casteji, ale fakt nestiham. Dopoledne mam na starosti deti, v poledne je vozim hned po obede do skolky a mam asi 2 hodiny volno na to, abych  poklidila, naplnila pracku a mycku, pripadne zasla nakoupit a hned jsou 3 hodiny a ja zase jedu pro ne do skolky. Na psani neni tolik casu. Obcas se slzou v oku vzpominam na dny, kdy jsem byla v praci.  Ale nestezuju si. Kdyz jsme se ptali deti, jestli jsou spokojene, tak rekly, ze se jim uz po nasem malem londynskem dome nestyska, ze maji radeji ten nas velky, ze jsou radi, ze maji kazdy svou loznici, ze chodi moc radi do skolky, ale nejradeji jsou, ze jsem s nema doma! Zlaticka moje!