Dostat se na Londynsky maraton je dost tezke. Bud musis byt clenem bezeckeho klubu, bezet pro charitu nebo zkusit stesti v loterii. Hlasi se tam asi 400 tisic lidi a bezi jich 40 tisic, takze je vam jasne, ze sance nejsou moc velke. Grant mel to stesti a bezel letos 22.4 a zabehl to v tom silenem vedru za skvely cas pod 3 a pul hodiny.
Desi se nedostal a tak se prihlasil na Stirling maraton. Bezel ho uz loni a tak vedel, do ceho jde. Zmenili trochu trasu a uz nemuseli 3x obihat mesto, tak se dost tesil. Trenoval uz od zimy a citil se dobre.
Vyrazili jsme s nim v nedeli rano autem. Loni tam jel autem sam a my jsme jeli vlakem pozdeji, ale ze byla vyluka na trati, tak jsme teda jeli s nim. Vedeli jsme, ze v 8 se zavira vypadovka, co vede k hlavnimu parkovisti a ze je to od nas cca 30 min cesty, vyrazili jsme v 7. V 7.30 jsme byli pred vypadovkou, navigace hlasila 2 minuty do cile, ale zacla zacpa. A my stali v kolone, pres dalnici a pole videli na start, ale nic se nehybalo. Z nekterych aut uz vybihali bezci, Desi byl nervozni, ale pomalicku jsme se pohybovali. Za nama silnicari zastavili cestu a my po 8 konecne zaparkovali. Desi uz na nic nemel cas, sel pocurat krovi, ja pobrala vsechny veci, decka, klice od auta a batoh a bezeli jsme s nim na start. Vybihali v 8.30 a my mu na cestu zamavali.
Byli jsme domluveni, ze ja s detma pujdu do mesta, projdu se po obchodech a na 10 pujdem do kina. To skonci pred 12 a je to vedle 25.mile, kde by v te dobe mel probehnout, takze mu zase zamavame a pak se potkame v cili. Hmm. Obchody byly zavrene, tak jsme se jen pomalu prosli a pak vyrazili ke kinu.
Bylo docela chladno, vypadalo to, ze bude prset. Koupila jsem listky, cukrovou vatu pro holcicku, kybl popkornu pro chlapecka a slo se. Videli jsme ten kresleny film Coco, moc pekne a dojemne. Akorat pred zacatkem byly 20 minut reklamy a ja pul filmu prosedela s mobilem a kontrolovala, jak Desi bezi. Bezel dobre, primo vyborne! A to tak, ze jsme ho zmeskali pred kinem na 25. mili. Tak jsme bezeli na 26 mili, ale uz byl pryc a videli jsme se az za cilem. Ubehl to za fantasticky cas 3 hodiny a 35 minut! Osobak si zlepsil o 10 minut a byl 300 ze 6 tisic ucastniku.
Prosli jsme se na parkoviste k autu a on to odridil domu. A v aute poslouchal, jak Celtic prevalcoval sve rivaly Rangers 5:0 a vyhral ligu po 7 za sebou! Doma si dal vanu, pivo a sli jsme na pozdni obed do nasi mistni restaurace. Po ceste zpatky jsme se potkali se Stuartem a Ali, zasli na chvili k nim domu pokecat a popit, pak jsme se jeste zakecali s sousedy Davidem a Ali a decka si hraly se psem Carou a najednou byl cas jit do postele. Decka odpadly pomerne rychle (se nedivim, cely den jsme toho dost nachodili a rano brzo vstavali) a Desi to zalomil na gauci taky brzo...
A me to inspirovalo tak, ze jsme si vcera zabehla poprve 10km. Uplne v klidecku, bylo krasne, svitilo slunicko a ja bezela a bezela...
Deti dostaly od sousedky Audrey seminka, tak jsme je v sobotu sadili do kvetinacu a ted cekame, co z nich vyroste. Slunecnice poznam, ale dalsi jsou pry draci (dragon flower), tancici kytka (dancing plant), a krokodylova okurka...
Nic, musim koncit, jdu pro deti do skoly. Vecer dorazi babicka, zitra se sbalime a ve ctvrtek poletime i s Misou na prodlouzeny vikend do New Yorku.
No comments:
Post a Comment