Desiho pul maraton

Patovi se pusa docela zahojila. Prvnich par dnu jeste moc nejedl, ale chuva mu davala br kasi, parky, koktejly, chleba s nutelou, nanuky a jine “mekke” jidlo a tak zase zacal jist. Az v patek je chuva vzala do skupiny, ale stejne se mu moc nechtelo hrat.

V sobotu dopoledne jsme jeli nakoupit a deti byly celkem hodne, pomahaly nam davat veci do voziku. Akorat jsme museli davat pozor co tam davaji – hazeli tam veci jak se jim libilo. Kdyz jsme dorazili domu, Pata se rozhodnul, ze se mu v aute libi a odmital vystoupit. Museli jsme ho nasilim odnest domu. Pak si nesel lehnout, ale pomahal mi sekat travu, zametat, vypleli jsme zahonek v predni zahradce a zasadili tam ruznobarevne lobelia. To uz se probudila Matilda a ze chteji jit do parku na kolobezkach. Bylo pekne, tak jsme sli. V parku bylo fajn, detem to na kolobezkach taky slo. Ovsem pak chytli oba hysterak a slo se s revem domu. Kazdy jsme nesli jedno dite a kolobezku a bylo nas slyset na kilometry.  Doma se porvali a Pata kousnul Matildu do tvare a ta ho poskrabala na obliceji. Takove pekne deti to mame…

V nedeli bezel Desi ten pul-maraton. Bylo to v Hackney a kousek od nas, takze rano v 7 vstal, nachystal se a zaklusal si na start. Beh zacinal v 9. Ja jsem nachystala deti a pockala na Tima s Jan, kteri sli se mnou a vyrazili na autobus. Jeli jsme fandit na nedaleky kruhovy objezd, kde mel Desi dorazit asi na 9.15. Byli jsme vcas, videli prvni ru=ychle bezce s casem 9.08 a Desi dorazil s davem kolem te 9.15. Videl nas a posilal pusinky a deti skandovaly “Go Daddy, go go go!”. Bylo to moc hezke. Pak jsme sli na autobus, ze zajedem kousek zpatky, at to pak vezmem po Marshes na cil. Desi trenoval tak, aby to dal za 2 hodiny, ale bezel to cvicne za 1.45. Ted doufal, ze to da taky tak. Akorat bylo hodne teplo az dusno. A zadny autobus nejel, tak sjme sli pesky podel Millfields park a pak kolem Stadionu, Staji az na Marshes. Matilda pekne bezela, ale Patu jsem musela nest na ramenou. Po Marshes to jsou asi 2 kilaky k cili, kam jsme dorazili asi 10.25. Nasli jsme misto pred cilem, kam jsme se postavili a cekali, az Desi dobehne. Oba mame iPhone, takze jsem sledovala, kde zrovna bezi. Muj telefom jsem dala Jan, at foti ona, ja mela porad na ramenou Patu a na kolene mi sedela Matilda. Desi to probehnul za skvely cas 1.40.00! Akorat pak zkolaboval, vzali ho do stanu prvni pomoci, aby se zvetil. A my tam na neho cekali – dorazili taky Emma & Jonny a on furt nesel a nesel. Nakonec mi volali, ze Desi je se St John Ambulance, tak jsem popadla deti a bezela tam. Sedel tam chudak vycerpany a trosku dezorientovany, ale za hodinu mu bylo lepe a sel si pro medaili. Vyfotili jsme se a vsichni pak odesli a my s Desim a detma sli ty 2 km na autobus a pak domu.

Doma jsme sli ulozit deti, ktere toho mely plne zuby a Desi si dal zaslouzenou vanu. A pak sel do hospody koukat na fotbal. Vratil se asi ve 4, vzali jsme deti a sli tam zpet. Potkali sjme se tam s celou partou, popili a pokecali a domu dorazili pred 8 uplne vycerpani. Desi usnul pred 9, ja se postarala o deti a vsichni jsme v 10 spali.

Dneska sel normalne do prace, citi se unaveny, ale jinak v pohode.

A jeste perlicka na zaver. Jak jsme jeli ten minuly vikend do Glasgow, tak Desi jel moc rychle a chytla ho kamera. Jel 83mili za hodinu v 70-ti milove zone. (70mi je 112km, 83mi 133km/h) Takze bude platit pokutu a strhnou mu body. To nam za to nestalo, ale nekde jel i stovkou (160km/h), to by ta pokuta byla jeste horsi….