Ve stredu byl Pata nejaky litostivy a porad chtel, at ho drzim a jsem s nim. Kdyz jsem si dovolila na okamzik zmizet z jeho zorneho pole, uz volal "Maminko, kde jsi, ja jsem te ztratil!" V noci spal se mnou a mel horecku a nocni desy. Desi spal nejdriv v jeho posteli, pak s Matildou, aby nakonec skoncil v pokoji pro hosty.
Ve ctvrtek to bylo pro me v praci narocne a navic mam uz mesic na noze v trislu absces a uz to bylo neunosne a dost to bolelo. V praci jsem jim rekla, ze uz nemuzu a ze pujdu odpoledne do nemocnice do oddeleni "Minor injuries" (mala zraneni). Vyrazila jsem ve 3, ale prisla jsem "pozde", ze uz nove pacienty dnes neberou. Ze si mam jit na "Walk in clinic" - na kliniku, kde musi vzit lidi bez doporuceni. Nejblizsi byla na Angel, tak jsem jela tam. Ovsem meli pro me misto az v 7 vecer, coz bylo dost pozde a je to hodne daleko od nas z domu, to jsem nemohla dat. Jela jsem teda zklamane domu a stavila se v lekarne, at mi daji nejakou mast. Ja to mazala doma Framykoinem, Bepantenem a lekarnik mi doporucil neco jineho a ze musim za GP (doktorem). Doma jsem to namazala a ono to prasklo. Deti byly nadsene, ze jsem doma driv, ale pro me to bylo dost neprijemne. V noci Pata zase nespal, a ani my ne. Stezoval si, ze ho vsechno boli, hlavne aft / opar na puse a navic jsem Matilde nahmatala zvetsenou uzlinu pod celisti.
V patek rano teda Desi volal k doktorovi, ze ho chceme videt vsichni tri. Chuva sla s nama, at mi pomuze. Tak ze Pata ma virovou infekci, ale ze je to dobry, neni dehydratovany, tak mame davat Calpol a Matilde to zacina to same. Ptala jsem se na ten opar, ale ze to nic neni, ze mu mam dat Bonjela (gel na afty). A mi predepsal silne antibiotika. Ptala jsem se ho, jestli muzem jet do Glasgow, ale on rikal, ze v klidu, ze proc ne. Decka se moc tesily a tvrdily, ze jo, ze chcou jet, tak jsem je sbalila a ze jeste zavolame do Glasgow, co oni na to. Vsichni je chteli videt a ze pokud se citime na cestu, mame jet.
Vyrazili jsme rano v 6.30 a jelo se fajn. Zastavili jsme na Mainsgill farme, kde jsme si dali snidani, ale Pata odmital jist, ze ho boli pusa. Ke tchyni jsme dorazili asi kolem 1.30. Ani jsme se poradne nevybalili a uz prijela Aileen s Garym a Benem. Decka v aute nespaly a byly silene omrzle, tak jsem je vzala nahoru do loznice, ze si odpocinem. No spali chvili, ale ne dost. Pata se beze me odmital hnout a ja ho musela porad drzet. Pozdeji dorazila Joanne s holkama Emily, Ava a Mia a pak Brian s Laurou a Hannah & Thomas. Kazdy neco donesl a hlavne darky pro deti. To je trosku vzpruzilo, ale ne nadlouho. Matilda si hrala s deckama, ale Pata se porad tulil a vypadal blede. Nakonec jsme volali na pohotovost a ti nam rekli, ze ho mame privezt. Mel chudacek pusu plnou bolaku a odmital pit (a poradne nejedl od stredy). Vezla nas Laura, protoze jeste nic nepila. Doctor na neho kouknul a rekl, ze je to dobre, ze ma "jenom" herpetic gingivostomatitis neboli cesky herpeticka / aftozni stomatitida a retni opar. A ze se to do 10 dnu zlepsi, zatim mu mame davat hlavne pit a jist ma zmrzlinu a mrazene ovocne drene. A ze to Matilda muze chytnout taky, ale snad to nebude mit tak silny prubeh. Jo, uz ma bolaky na dasni a jazyku.
Ale aspon jsme se dozvedeli, co mu teda je. Vsichni dostali narizeno myt si porad ruce a moc se Pati nedotykat. Aileen s Benem a Joanne s holkama spali taky u tchyne, tak byl plny barak. Ale dlouho jsme neposedeli, pred pulnoci jsme byli v posteli a ja s detma. Ti sice meli svoje postylky, ale odmitali v nich spat a tak spali se mnou ve velke posteli a Desi chudak na detske matraci prikryty dekou.
Dopoledne v nedeli si decka jeste pohrala a pak vsichni odjeli domu s tim, ze se dopoledne stavime k Brianovi domu a odpoledne k Joanne. K Brianovi jsme se stihli stavit, ale pak jsem poslala decka spat (se mnou) a k Joanne uz jsme nedorazili. Patovi bylo lip, ale nechteli jsme ho zase nekam tahat a cekala nas dlouha cesta domu.
Vyrazeli jsme vcera dopoledne po 10 od tchyne, stavili se podekovat Laure za svezeni do nemocnice a rozloucit se a pak jsme se stavili na 10 minut k Joanne. No nez jsme byli na ceste bylo 11 a nas cekalo nejmin 7 hodin cesty. Pata hned usnul, ale princezna zlobila. Otvirala okno, snazila se vylezt ze sedacky a jecela jak Viktorka. Zastavili jsme se na farme na obed, kde mela hystericky zachvat a vsichni na nas koukali. Jedno dite s oparovou pusou a druhe tam vytiralo vlastnim telem podlahu. No co. Pojedli jsme s Desim obed, detem koupili zmrzlinu, nakoupili maso do mrazaku a jeli. Pred Londynem jsme chytli zacpu a domu dorazili az pred 8 vecer uplne vycerpani.
Doma jsem vybalila, Desi zasel nakoupit a ja se snazila primet ty dva, at vlezou do vany a nechaji se umyt. Oba uz docela smrdeli, hlavne Patovi z pusy. Nakonec jsem skoncila ve vane s nema. Pata se pak citil lip a porucil si dokonce toast a snedl 2 krajicky mekkeho toastu s maslem! Prvni poradne jidlo.
V noci jsem zasa spala s mladochem a Desi v pokoji pro hosty, ale musime do prace, takze se nedalo nic delat. Rano dorazila chuva a zase bylo slzave udoli, ze chteji maminku, ale pry jak jim udelala sandvic s nutelou a bananem, tak uz bylo dobre.
Bylo nam to tra? Bylo. Vzpomen si maminko na cestu do Jugosky pred mnoha lety, Barunka s 40-tkama horeckama a anginou jak hrom a dvoulety Vitousek a ubytovani zadne.
V nedeli bezi Desi pul-maraton, tak mu drzte palce.
No comments:
Post a Comment