Jak jsem posledne psala, tak se vdavala Desiho nejmladsi sestra Aileen a tak jsme jeli. Autem. Letet by bylo komplikovane a totez plati pro vlak. Brali jsme spoustu veci a hlavne jsme potrebovali auto. Jenom kocarek zabere pulku kufru, druhou zaplnily veci pro deti - obleceni, pliny, hracky. Protoze jsme spali u tchyne a uz mame 4 netere a jednoho synovce, tak tam pro nas nastesti meli vetsinu veci - postylku, vanicku, kresilka, kosik, sterilizator...
Vyrazeli jsme ve ctvrtek brzo rano. Deti nas vzbudily ve 3.30 a 4.30 jsme byli na ceste. Je to 420mil neboli 675km a tak nam cesta podle navigace mela trvat asi 7.30hod. Vedeli jsme, ze se deti vzbudi na krmeni asi za 4-5 hod, ale nikdy jsme s nema tak daleko nejeli a tak jsme nevedeli, jak to budou zvladat. Byly fantasticke, vetsinu cesty prospaly, vzbudily se na pul cesty u Scotch Corner a tak jsme zastavili, nakrmili, prebalili a frceli dal. Domu k mamce jsme dorazili ve 12.20, takze za skvelych 8 hodin. Akorat jsme byli totalne vycerpani - ja spala 3 hodiny a Desi 4. Chteli jsme si jit lehnout, ale kdyz jsme vybalili, pojedli a nakrmili "divou zver", tak uz prijela svagrova Joanne s holkama a pak nevesta Aileen, Brian s Laurou a deckama. Vsichni je chteli videt. Spat jsme sli az po pulnoci a to uz jsme oba dost padali na hubu vycerpanim.
V patek to bylo totez v blede modrem. Prijeli teta Ann a strejda John, pak teta Betty (z Ameriky) se sestrenici Patricii, teta Helen a strejda Bill, stavil se Henry, prijel bracha Maurice, porad zvonil telefon a doladovaly se posledni detaily na sobotu. Silene. My si vubec neodpocinuli a sli spat zase dlouho po pulnoci. Sledovali jsme totiz zahajeni olympiady a moc nas s Desim mrzelo, ze nejsme doma v Londyne a nesledujem ten ohnostroj z okna. Nevesta Aileen spala posledni noc doma u mamky, tak ji to aspon privedlo na jine myslenky...
V sobotu rano jsme se vsechny holky sebraly a jely ke kadernikovi a doma nechali Desiho s Mauricem, aby se postarali o deti. Zvladli to skvele, jak jsem prijela, tak jsem je nakrmila, prebalila a prevlekla do svatebniho. Patrickovi jsme poridili mini-kilt ve stejnych barvach jako Desi a Matilda mela bile saticky. Chtela jsem stejne jako mely druzicky, ale tak male se nedelaji. Rychle jsem se oblikla a uz jsme svihali do kostela. Desi vedl Aileen k oltari (tata jim zemrel a Desi je nejstarsi) a tak jel jako posledni s ni. V kostele se mi Patrick rozplakal, proto jsem ho musela celou dobu drzet. Nastesti Matilda byla hodna a cele to prospala. Pak jsme jeli na recepci, kde je vsichni obdivovali a sli z ruky do ruky. Ale behem obeda a proslovu byli hodni a spinkali. Vsichni chteli videt ty nase kuratka a tak jsem si mohla dat drink (nebo dva). Chvilema se stala fronta na to, kdo si je pochova a ja se smala, ze na ne budu prodavat listky. Domu jsme jeli az pred pulnoci.
V nedeli jsme se stavili do mesta navstivit kamarady Stuarta a Ali a uz jsme zase museli domu, protoze se zase stavila teta Betty, Helen, sestrenice Lisa a strejda Bill. Kdyz odjeli, tak jsme se sbalili a prichystali na cestu. Vyrazeli jsme v pondeli rano "az" v 6.30. Zase jsme to svihali a doma jsme byli uz ve 2 odpoledne. Jak jsme dorazili pred barak, tak domu zrovna vchazeli Vitek s Hanzim. Perfektne jsme to nacasovali. Pomohli nam vybalit, Vitek dokonce nakrmil Patricka a pak jsme vyrazili ven. Sli jsme po obchodech, mrkli z dalky na olympijskou vesnici a sportoviste a chteli zajit na pivo. Objednali jsme si, ovsem obe deti se rozhodly, ze jsou hladove. Mela jsem s sebou flasky, ale nestacilo jim a tak jsme museli domu. Ale aspon se oba Vitek i Hanzi vyfotili s olympijskou pochodni, ktera je za barem. (Otec od majitelky hospody bezel s pochodni minuly vikend a za odmenu si ji mohl nechat. My se na to jak bezel sli divat, bezeli tu za rohem od nas. Bezelo se po cele Britanii, za 70 dnu dali asi 8000km a 8000 lidi - celebrity, hrdinove, vojaci, obycejni lide. Byl to zazitek tu pochoden videt!)
No a dneska (pisu to v utery) uz oba odjeli. Prileteli ve ctvrtek, protoze jsem mela pro Vitouska 2 listky na olympiadu na nedeli na plavani. Sel tam s Misou a moc se jim to libilo, ze pry skvela atmosfera...My tam mame listky na zitra, neuvidime zadnou disciplinu, jen se projdem po arealu. Tak uz se tesime. Deti za 3 mesice zivota vidi pochoden, zajdou na olympiadu, na svatbu v Glasgow, ty se maji...
Dneska jsem je zavezla zvazit, abych vedela, jak porostli. Patrick ma 4.68kg a Matilda 3.84kg. Takze zase ztloustli, otesanci jedni moji mali.
No comments:
Post a Comment